Hvězda prvního českého Kung-fu filmu Den draka - Qin Fei

Přečtěte si exkluzivní rozhovor pro server Erasport.cz s mistrem republiky v čínském bojovém umění Wu-shu Qin Feiem. Wu-shu se aktivně věnuje skoro dvacet let. Na konci rozhovoru vás čeká videoreportáž z tradiční školy bojových umění Wushucentrum.

zmenšit

Foto:  

 Qin Fei ve výskoku, foto: Jana Rabenhauptová

Jak dlouho už v České republice žijete, kolik vám bylo, když jste přijel?

Tehdy mi bylo patnáct let, v České republice žiji už přes osm let.

A co bylo pro vás nejtěžší?

Určitě gramatika… a také mi chybělo tradiční čínské jídlo. I když vaše není špatné. Máte tu na výběr hodně z ovoce, zeleniny, masa. Chvíli jsem si také zvykal na počasí, je zde chladněji než v Číně, hlavně je zde třeba ráno a večer nosit mikinu.

Jak dlouho bojové umění trénujete a kolikátá jste Kung-fu generace ve vašem rodokmenu?

Jsem čtvrtá generace. Už můj praděda cvičil. Já trénuji od pěti let, trénoval mě otec - mistr Qin Ming Tang (zakladatel školy bojových umění Wushucentrum, pozn. red.).

Budete chtít, aby Váš potomek pokračoval ve šlépějích rodinné tradice?

Pokud on sám bude chtít, tak jo. Měl by si na to přijít sám. Nutit ho rozhodně nebudu.

Vás mistr Qin Ming Tang do Kung-fu nutil?

Mistr trénoval své žáky a mě tam zpočátku bral na návštěvy. Postupně mi pak zadával jednotlivé úkoly. Vlastně mi nedal prostor pro to, jestli se mi to líbí nebo ne. Chodil jsem tam v podstatě jako do práce. Zadával mi třeba tisíc kopů denně, nebo sto padesát hvězd, za každý úkol jsem pak dostal odměnu, třeba nanuk... Takový cukr a bič.

Proč je podle Vás Kung-fu lepší než ostatní bojové sporty, jaké má přednosti?

Kung-fu, neboli Wu-shu není sport, je to bojové umění. Čínské Wu-shu znamená „zastavit boj“. Wu-shu je velmi moudrý styl, proto se lidem tak líbí. Naučí vás bojovat, ale také naučí, že bojovat není jediná cesta - problémy lze vyřešit i jinak. Wu-shu má velmi široký obsah, je zde velké množství jednotlivých filozofií: například filozofie zdraví, pohybu, meditace, kultury, tradice, sebeobrany… každý si tu najde své. Když Wu-shu trénujete správně, tak vám zlepší tělo, otevírají se vám pak nové možnosti pohybu. Správné cvičení vám dodá sebevědomí, rovnováhu, energii; a hlavně vnitřní smysl. Je to dokonce znát, když s takovým člověkem mluvíte: takový člověk je upřímný a  vyrovnaný. Wu-shu vás neučí jen bojovat, učí vás žít, najít smysl. V Thai boxu, nebo v Kick boxu chtějí lidi co nejvíc bojovat, ale po Kung-fu jsi rozumnější člověk. To je největší přednost.

V pražském Wushucentru trénujete spolu s mistrem Qin Ming Tangem Shao-lin, Tai-ji, San-da a Ba-qua. Každý druh se orientuje na něco jiného. Jaký ze stylů je vám osobně nejbližší?

Jedná se o čtyři nejpopulárnější styly v Číně, ještě existují menší styly, ale tyhle se cvičí nejvíc. Mně osobně je nejblíže asi Shao-lin. Je hodně všestranný, cvičí se tu se zbraní, je užitečný pro boj. V Shao-linu se necvičí jen nohy nebo ruce, ale celé tělo. Po takovém cvičení se člověk celý zpevní, dobře působí na vnitřní orgány. Mám hodně studentů, co měli bolesti zad nebo kolen, ale během cvičení bolest odezněla. Tai-ji mám taky rád, ale těžko vybrat, protože každý styl má něco do sebe. Shao-lin se mi zatím líbí nejvíc, nejspíš proto, že jsem hodně mladý. Možná, že se to s věkem změní. Například mistr Qin Ming Tang v současné době cvičí hodně Tai-ji, pracuje s vnitřními energiemi. Když byl mladý, tak hodně zápasil, cvičil San-da (čínský box, pozn. red.).

Čína má narozdíl od České republiky bojové umění v tradici. Jaký je rozdíl v tom, když Kung-fu cvičí rodilý Číňan žijící v Číně a když Kung-fu cvičí Čech?

Rozdíl v těle není. Jde o podmínky. Když se narodíš v Číně, tak máš tu výhodu, že umíš čínsky. Můžeš proto číst víc knížek o Kung-fu. Zde v České republice jich moc není. V Číně máš obecně více na výběr, v každém městě je tam hodně trenérů. V Čechách je velmi málo trenérů. V Shao-lin klášteru cvičíš čtyři hodiny denně. V Čechách týdně jen dvakrát, někdo kvůli pracovnímu vytížení jen jednou, a to je hrozně málo. Stírá se tedy rozdíl mezi Čechem trénujícím tři roky v ČR, a mezi Číňanem trénujícím rok v Číně. Jinak co se schopností týče, tak Češi mají tu výhodu, že jsou delší a mají větší sílu. Číňani jsou ale zase ohebnější a rychlejší. Ve výsledku není ale tak důležité tělo, jako cvičení. Ke cvičení Kung-fu se musí člověk často donutit. Občas se stane, že se vám nechce cvičit, že si chcete odpočinout, ale na cvičení se nelze vykašlat. Velmi záleží, jak dlouho vydržíte, musíte se hodně snažit, pak máte výsledek.

Největší propagací Kung-fu je bezesporu film, vy sám už zkušenost s filmem máte, hrál jste v prvním českém Kung-fu filmu Den draka. Jak jste se k této roli dostal?

Režisér mě viděl na soutěži, poté zašel k nám do Wushucentra a zeptal se, jestli mám o tu roli zájem. Ještě jsem měl jednu nabídku na celovečerní Kung-fu film, nakonec jsem si ale vybral Den draka a myslím, že jsem dobře udělal. S režisérem jsme měli společné myšlenky, líbil se mi nápad, dal jsem tomu tedy šanci.

Jak moc jste se na roli musel připravovat?

Půl rok jsme se připravovali. Týdně dvakrát až třikrát. Měl jsem nacvičit pět soubojů.

Co vás na natáčení bavilo nejvíce?

Na samotném natáčení mě nejvíc bavily přípravy. Dvakrát až třikrát týdně jsme se donutili k tomu, abychom se v choreografii nějak posunuli. V Dnu draka je k vidění hodně bojových stylů pohromadě - kickbox, freestyle karate, čínské bojové umění - myslím, že výsledek vypadá velmi dobře. Musím si ale trošku postěžovat - režisér totiž odstranil spoustu kvalitních záběrů a povedených scén, prý kvůli rytmu filmu, což na jednu stranu chápu, ale bylo mi to líto. Tyto scény ale budou určitě k vidění na internetu, či na DVD.

Kdyby teď přišla nabídka na celovečerní Kung-fu film, přijal byste ji?

Přijal bych Den Draka 2. Pokud se lidem bude líbit jednička, proč nenatočit dvojku.

Naplňuje vás vedle bojového umění ještě něco jiného? Něco, co rád děláte ve volném čase? Například nějaký jiný sport?

Hodně mě baví spát a jíst (smích). Ale hodně rád mám třeba basket, i když nejsem dost vysoký. Bohužel nemůžu hrát často, protože každý den cvičím. Má velká záliba je také malování. Velmi mě zajímá čínská medicína. Můj den obvykle vypadá tak, že dopoledne se věnuji masážím, akupunkturám, léčbě s baňkami; odpoledne pak cvičím.

Máte v týdnu čas na odpočinek?

Větší volno mám o víkendu. To si rád čtu knížky: o medicíně, o bojovém umění… Občas si rád přečtu i nějaký román, ale rozhodně nevyhledávám červenou knihovnu. Ven moc nechodím, ale když už, tak jdu plavat, nebo bruslit.

V Shao-linu jsou známy styly, které napodobují různá zvířata (had, opice, tygr, drak, atd.); kdyby jste se měl v příštím životě narodit jako jedno z těchto zvířat, které by to bylo?

Orel se mi líbí, má velký stisk a může létat ve vzduchu. Ale možná budu opice, na tento styl mám talent. Nebo možná budu prasátko, mám talent na stravování a na spaní (smích).

Jste mistr ČR v Shao-linu a v Tai-ji. Vážíte si tohoto titulu, nebo si myslíte, že ČR není pro tento sport připravena, že zde chybí konkurence?

V Číně jsem vyhrál světovou soutěž v Tai-ji a v Shao-linu, toho si vážím více než ocenění v ČR (smích). Soutěž obecně není špatná, dozvíte se v ní hodně o svých rezervách.

Ovládáte hodně zbraní (např. šavle, tyč, bič). S jakou zbraní byste se cítil proti přesile nejbezpečněji?

Mám rád šavle, ale i kopí, tyč, bič; ale nejvíc v bezpečí bych se cítil s tyčí, ta bohatě stačí.

Žijete poměrně dlouho v Praze, zažil jste už nějakou nepříjemnou situaci, kdy bylo nutné Kung-fu použít?

Ne, skoro vůbec. Maximálně sparing na tréninku. Jednou jsem ale zachytil zloděje, který chtěl ukrást věci ve Wushucentru, kopnul jsem ho, ale to nebyla nebezpečná situace. Praha mi přijde celkem bezpečná. Jen na Václaváku jsem kdysi potkal nějakého opilce, který byl nepříjemný, tak jsem mu dal side-kick do hlavy a on se uklidnil.

Existuje někdo, s kým byste se rád setkal?

Bruce Lee, toho bych chtěl potkat. Byl to hodně přímý člověk. Nelíbí se mi ty zvuky, které při boji vydával, ale jeho ducha obdivuji.

Co se vám na České republice líbí, a naopak, co vám zde na rozdíl od Číny chybí?

Líbí se mi tu, protože tu mám hodně kamarádů, všichni jsou ke mně velmi přátelští. My říkáme: Wu-shu jedna rodina; o každém problému se dá povídat, naší filozofií je navzájem si pomáhat. Jak už jsem zmiňoval, chybí mi tu jídlo, chybí mi hodně knížek a také kamarádů z Číny. Každý rok se do Číny vracím, udělám si seznam knížek a jídla, co musím ochutnat, například pekingskou Kachnu. Úkoly si pak postupně odškrtávám.

Plánujete, že se do Číny někdy natrvalo vrátíte?

Možná na rok, dva, ale spousta kamarádů z Čech by mi dneska už chybělo. Také tu máte čistší vzduch, je zde víc stromů. V Číně je ale zase víc lidí, je tam tedy větší výběr (smích).

Wu-shu je bojové umění mnoha stylů. V následující videoreportáži uvidíte záběry z pražského Wushucentra, kde Qin Fei spolu se svým mistrem Qin Ming Tangem trénuje žáky všech věkových kategorií. Rozhodněte, který ze stylů je vám nejbližší: Shao-lin, Ba-gua, Tai-ji nebo San-da?

Výroba: Jan Vavřín; Střih: Jan Varga

Nové články e-mailem:

Chci zasílat informace o nových článcích
z tohoto sportu na e-mailovou adresu:

sdílet na moji zeďLíbil se Ti článek?

Názory čtenářů:

Jméno:

E-mail:

(e-mail nebude nikde zobrazen)

Jméno:

Heslo:

Kolik je jedna plus jedna? Napište číslici: (ochrana proti spamu)